Svět se nezboří, Vrba může odejít.

7. prosince 2015 v 17:38 | matt |  Sport
FOTO: Michal Beránek (Sport)

Zpráva o Vrbově konci u reprezentace vyvolala u fotbalové veřejnosti oprávněné obavy a Peltovi, kterého teď trápí podzimní selhání a ostuda jeho "galacticos", asi nepomohla ke klidným Vánocům. Není se čemu divit, protože v lize se nám na šestnáct týmu točí sedmnáct trenérů a zahraniční koučové sem prostě nechodí, výjimkou byl chvíli sešívaný Pastoor, který zase rychle mazal zpátky.


S Kollerem a mladým Barošem v útoku, které zásobovaly přesnými pasy hvězdy jako Nedvěd, Rosický či Poborský, mohl stát na lavičce takřka kdokoliv. Vlastně nemusel ani stát, ale jen v klidu sedět a kochat se. S nominací si nemusel dělat nikdo hlavu, protože tyhle hvězdy ve svých klubech hrály pořád a slovo forma se nepoužívalo, protože ji nepotřebovali. Ti hráči prostě uměli hrát fotbal.

Tahle pohádka je ale deset let pryč a českému fotbalu se po tu dobu nedařilo možná proto, že se stále věřilo, že trenér není třeba. Na post hlavního trenéra se vypisovali půlroční stáže a tento úřad postupně ztrácel svůj Brücknerem získaný lesk. Nominace se skládala pouze na základě nesprávné úvahy, že kdo hraje v zahraničí, je dobrý fotbalista a lepší naše země nemá, takže rohy oběma nohama dál zahrával Jarda Plašil, střed brousil Jan Polák, na stoperu stáli Rozehnal s Pudilem a vpředu běhal splašený Fenin, protože mu to kdysi dávno dva roky šlo. Tenhle houf pak náhodně vybraný trenér, kterého v lize nikdo nechtěl, prostě nemohl směrovat k nějakým úspěchům.

Pak ale Přišel Pavel Vrba, jeden z hrstky respektovaných trenérů, a spustil revoluci ve skládání reprezentačního kádru. Věřil české lize a hráčům, kteří v ní pravidelně hrají, protože sám si s těmito hráči vyšlápl v Lize mistrů na ty nejlepší. Do té doby bylo odvážným krokem začlenění do sestavy reprezentace i pouze jednoho hráče domácí ligy, ale Vrba z nich poskládal téměř celou jedenáctku. Nechal v ní jen Čecha za zásluhy a Rosického, aby hru řídil. Příští trenér už bude znát recept a vybrat z hrajících hráčů ty, kterým se daří, zvládne opravdu každý, kdo alespoň trochu fotbalu rozumí nebo čte noviny. To je největší důvod, proč Vrba reprezentaci klidně může opustit. Projevil se jako geniální trenér, nebál se riskovat a tento geniální (avšak pouze logický) krok přinesl ovoce. Teď stačí, aby se tohoto modelu držel jeho nástupce, a ono to půjde, né že né.

Větším problémem než samotná sportovní stránka reprezentace, bude vztah veřejnosti k reprezentaci a jejímu lodivodovi, protože nám tu chybí respektovaní trenéři. Když Vrba nevyhrál jediné utkání v přípravě, řekl, že si zkoušel různé varianty a my jsme si řekli, že když dostal provinční klub z Plzně dvakrát do Ligy mistrů, tak asi ví, co dělá. A on věděl. Nedovedu si ale představit, že by se stejného pochopení dostalo po remízách s Finskem a Norskem třeba Radovi, Uhrinovi nebo Bílkovi, ale ani méně kontroverznímu Ščasnému či Šilhavému. V současné době se mezi oblíbené trenéry řadí snad jen Trpišovský, Kozel a Pánik, ale všichni mají nějaké "ale". Trpišovský s Pánikem přilétli před půl rokem z druhé ligy, jsou neozkoušení, a trenérské kvality se ukážou až po delší době v jednom klubu. Minimálně po takové, kterou už v Dukle strávil Luboš Kozel, zprvu se o něm mluvilo jako o nástupci Vrby v Plzni a Dukle byl pro její efektivní kombinační fotbal předpovídán brzký úspěch snad i v pohárech, jenže se někde něco zadrhlo a Dukla je v polovině sezony čtyři body nad sestupem. Možná právě po Kozlovi Pelta sáhne, ale pro svůj Jablonec, nikoliv pro reprezentaci.

Každý trenér dosahuje úspěchů a uznání na klubové scéně, kde může týmům vtisknout svůj styl a jasnou tvář, kterou se prezentovat. V reprezentaci toho během dvoutýdenního srazu moc nezvládne, a právě tahle práce dělá Vrbu Vrbou a nejvíc ho naplňuje. Je v nejlepším trenérském věku a v Petrohradu, o kterém se v současné době mluví nejhlasitěji, by si mohl udělat velké jméno. Do reprezentace si věhlasní trenéři chodí odpočinout v důchodovém věku a k němu má Vrba ještě daleko. Osm let na klubové scéně je malá doba, ale Vrba za ně stihl v českých poměrech opravdu hodně.

Vrba ukázal, jakým směrem by se měla reprezentace ubírat, a to bylo nejdůležitější, zavedl něco úplně nového, co funguje, a tím splnil svůj úkol. Teď může jít o dům dál a čelit větším výzvám. Tady už stačí kopírovat jeho model.Když bude jeho nástupce u reprezentace postupovat stejně jako on, nebude jeho odchod český fotbal vůbec bolet. Cestu známe.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama