Nahoru a dolů… a nahoru?

25. listopadu 2015 v 22:20 | jose |  Joseho okénko
FOTO: BLESK

Slavia Praha je naším nejstarším fotbalovým klubem a patří jednoznačně mezi to nejvýznamnější, co česká fotbalová scéna nabízí. Může být zrovna ve finanční či sportovní krizi a nemusí se ji dlouhodobě dařit, ale derby mezi Spartou a Slavií bude vždycky výjimečné. Zápas roku. Slavia se také může pyšnit jednou z nejlepších a nejhlasitějších fanouškovských základen v České republice, její kotel bych osobně jmenoval tím vůbec nejlepším v naší zemi. Když je o co hrát. Nic z toho, co jsem jmenoval, už ale nemuselo dávno platit, neboť sešívaný klub nebyl daleko od krachu a zániku.

To, co se v tomto klubu odehrálo během posledních devíti let, je velmi zajímavé pro většinou fotbalových fanoušků. Z části můžeme něco podobného pozorovat u současného Baníku Ostrava, jen v menším měřítku. Ostatně jejich příběhy jsou si velmi podobné. Titul, delší dobu nic a pád, v případě Baníku ten pád může být až do druhé ligy, k čemuž Slavia předloni neměla úplně daleko a udržení v nejvyšší soutěži neměla v posledním ligovém kole ve vlastních rukou. Fanoušci Slavie prožili pernou dekádu. Mnozí z nich na klub svého srdce úplně zanevřeli a z plného Edenu zbyly tři tisíce a oči pro pláč, ale možná se blýská na lepší časy.

Psal se rok 2007 a Slavia zažívala něco neskutečného. Poprvé v historii se tento tým vedený Karlem Jarolímem probojoval do milionářské soutěže Ligy mistrů, když po dvou vítězstvích vyřadil slavný Ajax Amsterdam. Díky postupu do této soutěže a následným bojům ve skupině (1 výhra, 2 remízy a 3 prohry) si Slavia přišla přibližně na 171 miliónů korun bez příjmů z vysílacích práv, prodeje lístků, merchandisingu a prodeje hráčů. V celkovém součtu si Slavia mohla přijít na něco mezi dvěma sty padesáti a třemi sty miliony. V této sezóně Slavia ovládla i českou ligu a vše nasvědčovalo tomu, že český fotbal po letech Sparťanské nadvlády našel nového krále, respektive královnu. To ještě umocňoval fakt, když sešívaní o rok později titul v lize obhájili.

Zlom nastal pátého srpna roku 2009. Tento den je pro Slávisty tím, čím černý pátek pro světovou ekonomiku. Byla středa a tehdy započala slávistická "cesta do bahna". Právě v tento den nastoupili Slavisté k odvetnému zápasu předkola Ligy Mistrů proti Sheriffu Tiraspol (první zápas se hrál venku a skončil 0:0). Nikdo na stadionu nepochyboval o tom, že Slavia postoupí dál. Sešívání okamžitě plní roli favorita a po patnácti minutách jdou do vedení gólem Hlouška. Poté Slavia kontroluje hru až do 90+2 minuty, kdy soupeř z ojedinělé šance vyrovnává a zápas končí 1:1. To znamená konec v Lize mistrů a zároveň pořádnou ránu do rozpočtu. Klub na to ve snaze snížit finanční ztráty okamžitě reaguje prodejem opor. Z Edenu se pakuje Suchý, Necid, Tavares, Vácha, Vaňek a Gebre Selassie. Jen z této šestice je hned pět hráčů v současném kádru reprezentace, přičemž ten šestý ani být nemůže. Tato opatření se dnes dávají za odstrašující příklad toho, jak se fotbal nemá dělat. Ale zpět k tématu. Slavia tehdy sice zalepila trhliny v rozpočtu, ale za cenu obrovských sportovních ztrát. Sešívaní se dál předčasně zbavovali, čeho mohli a veřejnost nechápala čím to, že všechny mládežnické celky Slavie jsou na tak vysoké úrovni, všechny soupeře s přehledem porážejí, ale žádný z hráčů nikdy nenakoukl do áčka. To proto, že tehdejší vedení kývalo na první nabídky na mladé hráče a vesele uzavíralo nelidské smlouvy se staršími neozkoušenými cizinci. Tito přeplacení hráči nikdy nedokázali nahradit ztrátu v Suchém či Necidovi, ale neváhali si za tu bídu brát obrovské peníze a dělat za ně ostudu celému klubu.

Průměrná Slavia s průměrnými hráči s nadprůměrnými smlouvami se začala propadat do ligového průměru, a když už se objevil nějaký nadějný dorostenec, byl okamžitě prodán. Viz Zíma či Šimič. V lize se Slavia pohybovala okolo desátého místa a všem byla pro smích. Fanoušci začali být pořádně rozhněvaní nad současnou situací a nikdo pořádně nevěděl, kam se obrátit a koho vinit, protože vlastníci se střídali jak na běžícím páse. Rosen, Kellner, Franc, firma Natland, nikdo pořádně nevěděl, až to nakonec všechno utnul Aleš Řebíček. Bývalý ministr dopravy a velký fanoušek Slavie. Řebíček chtěl Slavii zachránit a snažil se pro to udělat, co mohl, ale jeho nezkušenost a špatná rozhodnutí některých členů ho stála mnoho peněz, o kterých nikdo nevěděl, kde se vzaly. Ministři dopravy by si přeci jen neměli moci dovolit koupit si fotbalový klub, natož jeden z největších. Některé přestupy hráčů do Slavie (Fenin, Ritchie, Mensah) byly opravdu otřesné. Kvůli všem špatným rozhodnutím a ohromné zadluženosti klubu byla Slavii na pokraji krachu. Mimo udržení v lize bojovala hlavně o svou existenci. Řebíček sice Slavii nakonec zachránil, respektive udržel při životě, ale stálo ho to zřejmě tolik, že se jí chtěl zakrátko zbavit. Klub s nejasnou strukturou majitelů a právními problémy pochopitelně nikdo nechtěl a Řebíček si ve svém vyhřátém křesle musel ještě chvíli posedět. Několikrát se spekulovalo o zájmu pánů z Ruska či z Kazachstánu, ale nikdo se neodvážil k finálnímu kroku. Vše se změnilo v září roku 2015.
Čtvrtého záři přicházejí noviny v České republice se zajímavou zprávou:

"Pražskou Slavii kupuje čínská společnost CEFC, menšinovým vlastníkem je Jiří Šímaně."
Většina Slávistů, kteří přežili kruté časy a u klubu zůstali, v tuto chvíli začala skákat radostí. Euforie trvala několik dní, noví majitelé se fotili s úsměvy od ucha k uchu a vyhlašovali nové sportovní i ekonomické cíle. Slávisté si brousili zuby na titul a snad i na evropské poháry. Vše umocnila výhra v derby a Slávisté už se viděli ve finále Ligy Mistrů.

První kroky nových majitelů vypadají slibně. Ať už mluvíme o zájmu koupit pro Slavii konečně její vlastní stadion, nebo o nových tvářích ve sportovním úseku Slavie. Jsou to úspěšné a známé osobnosti z vysokého prostředí českého fotbalu jako Vladimír Šmicer, Jiří Plíšek či Jakub Dovalil. Krokem k dobru je slibovaná detailní analýza všech vytipovaných hráčů k zimním transferům, aby nedošlo na chyby z minulosti, historie má přeci jen tendenci se opakovat. Snad tomu tak u sešívaného klubu nebude, protože pro fotbal by to byla jedině škoda. Vše ukáže jen čas, každopádně mít v zádech ekonomicky stabilního majitele z Číny, který udrží i Milana Škodu, nebylo nikdy nikomu na škodu.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama